15. 10. 1936 – 19. 8. 2012
Obvykle jsem pokládán za „akademického“ či „teoretického“ sociologa, což odpovídá jen zčásti skutečnosti a velice málo mému přání: vždycky jsem si přál být „služebníkem užitečným“, ale ne vždy se mi to dařilo. Někdy ve škole, někdy ani tam ne úplně. A tak svůj akademismus a tradicionalismus spojuji s láskou k literatuře a umění vůbec a snažím se je včlenit do každého přemýšlení o společnosti, lidech kolem mě a „velkých“ i „malých dějinách“. Snad proto i ve volných chvílích kreslím na úrovni uchazeče o studium na Akademii z roku 1888 a poslouchám hudbu, které rozumím. Poměrně dlouhý život, který mně byl dán, mě naučil jakési nekonfliktnosti. Neusiluji o vítězství ve „vědeckých válkách“ o paradigmata a módy, které přicházejí a odcházejí, a už vůbec ne v mezilidských sporech, jimiž si zbytečně ubližujeme v tom krátkém čase, jímž smíme svobodně nakládat. Rád bych naplnil biblické – cokoliv jsi jinému dal, sobě jsi dal… ale nevím, kolik toho na rozdávání ještě mám.